První krize

To bych nebyla ani já, kdyby moje pokusy o zhubnutí nehatily všemožné chutě. O to horší je, že jsem se nechala zlákat.
Já to mám se vztahem k jídlu hrozně těžké. Miluji jídlo a o to těžší pro mě je setrvat. Blbý je, že miluji i nezdravé jídlo. A ačkoliv si to uvědomuji, že to není dobrý, neudržím se. 
Tento týden je takový zakletý. Po víkendu, kdy jsme tu měli návštěvu a v jídle jsem nestála stranou od ostatních, jsem si řekla, že od pondělí najedu zase na svou vlnu. No, nevyšlo to, dojídali jsme zbytky z víkendu. Tak v úterý. V úterý nebyl čas vařit, protože jsem vezla manžela do práce a to jsou dvě hodiny cesty. Vyřešila jsem to vietnamským fast foodem a dala si rýžový nudle s hovězím. 
Je tu středa. Ráno jsem začala jogurtem, semínky, ovocem a potichu jsem se radovala, že to zmáknu.
Je 14:27 a s lítostí oznamuji, že nezmákla. Na oběd jsem synovi vařila králíka s mrkví a kuskusem. Já králíka nesnáším. Sobě jsem uvařila luštěninovou polévku, ale moc se mi nepovedla. Byla nějaká bez chuti. Nebo za to může ten králík, ale bylo mi nějak zle a nemohla jsem se na nic podívat. Malého jsem nakrmila, ale sama zůstala hladová. Nenapadlo mě nic jiného, než nás obléknout, sednout do auta a zajet si pro kebab. Doslova jsem to v autě zhltla. To jsem přesně potřebovala! Asi jen tu jednu minutu jsem byla blahem bez sebe! Pak došly výčitky. Těžké výčitky. No nic, šla jsem ještě nakoupit nějaké ovoce a samozřejmě po cestě byla cukrárna. V hlavě mi zazpíval hlásek, že když už jsem začala kebabem, jeden zákusek nevadí. No oni byly nakonec dva...
Tak vidíte. Nedám si říct. Moje hlava říká něco jiného a stejně udělám opak.  Psychika je strašná svině. A já to mám takhle s jídlem..

EDIT: Je čtvrtek a začínám jáhlovou kaší spolu se synáčkem. Dneska to už vyjde!


Komentáře

Oblíbené příspěvky